Historie oddílu započala těsně po založení VŠCHT Pardubice v padesátých letech. Přesné datum není jisté, ale legenda praví, že někdy okolo roku 2002 se konalo padesáté Mikulášské Labe…
Jisté je, že po roce 1990 byly v podstatě zlaté časy. Oddíl měl k dispozici vojenskou V3Sku s vlekem pro 13 lodí (+ 3 na střechu), hangár na loděnici s cca 30ti kanoemi, kajaky a pramicemi, a především skvělého náčelníka – Rudu Bočka. Toho člověka by měli pozlatit 🙂 Nejen že oddílu zajistil podmínky, kdy za jednodenní vodu se platilo 5, později 10 korun (když je dotyčný vodák zrovna měl), že organizoval letní Orlici a vodácký tábor ve Veselí nad Lužnicí, ale hlavně vše odřídil!! Vodáci se tedy mohli veselit dle libosti a na nějaké ty promile nemuseli kvůli převozu myslet.
Program vodácké sezóny byl ustálený, vypadal asi takto (nebijte mě, pokud jsem něco vynechal):
- Březen, duben: Loučná, Chrudimka z Práčova, Úpa
- Květen: Stvořidla, Litičák
- Červen: Dvoudenní Loučná – výcvik kormidelníků
- Prázdniny: Týdenní vodácký tábor ve Veselí nad Lužnicí, týdenní Tichá a Spojená Orlice
- Září: „Jablečná“ Loučná + Halda
- Říjen: „Kuřecí“ Chrudimka, Divoká Orlice z Týniště
- Listopad: „Karlova“ Chrudimka, Opaťák
- Prosinec: Mikulášské Labe
Mimo to byl k dispozici malý vlek pro party zaměstnanců a studentů na různé soukromé akce.
Ruda Boček
Další tradiční akcí byl „Vodácký závod branné zdatnosti“. Spočíval v běhu s lodí z loděnice k Velkému Slepáku, pádlování až k šíji s Labem, přetáhnutí na Labe, dopádlování k loděnici a střelbě vzduchovkou na panáčky. Mnohonásobným vítězem je dodnes aktivní Karel Bojda.
Tato ustálená idyla skončila rokem 1997, kdy Boček odešel do důchodu. Od té doby se na KTV, či jak se dnes tato instituce jmenuje, nenašel nikdo, kdo by se vodáku věnoval se zápalem přesahujícím pracovní dobu. První půlku sezóny 1998 ještě statečně odřídil s V3Skou bývalý vedoucí katedry „Šoula“ Němec. Veselé na tom bylo, že nikdo pořádně nevěděl, odkud jsme za Bočka začínali, prostě jsme se o to nemuseli starat, a tak jsme v této době jeli i úseky, které jsme nikdy předtím neotestovali. Třeba Úpu nad Trutnovem. Většinou nebylo o co stát. Poté ovšem šel velký vlek do šrotu, V3Ska byla prodána a vodáci byli vyštvání do boudy za tenisovou zdí, kde se dříve dělaly opravy lodí a Boček choval králíky. Taky byla postupně sešrotována řada ještě docela obstojných laminátek, především Jizer. Věčná škoda, byly to velice stabilní plovoucí památky. Jediným vlekem oddílu zůstal až do současnosti ten „malý“.
Poté se vodáku ujali náčelníci z řad studentů a zaměstnanců. Jejich střídání probíhalo z mého pohledu v docela slušném tempu. Ale kdo by se chtěl s pořád dohadovat s KTV a organizovat akce pro nevděčné figury!
Prvním byl Vladimír Pejchal, kterého všichni znají pod přezdívkou Drobek. Jeho zásluhou bylo, že se akcí vodáku začala zúčastňovat veselá parta baskeťáků, populárním se stalo Noční Labe, nicméně samotné akce by se asi omezily na ty „chlastací“, kdyby se o ostatní organizačně nezasloužil souběžný a pak nějakou dobu samostatný náčelník Karel Bezkočka – Kočkins. Budiž mu věčná sláva za jeho Formana s koulí, stejně tak jako později Honzovi Hornychovi – Kozlovi za jeho Favorita. Prvně jsme tehdy jeli skvělou Metuji přes Peklo. Podzimní Cidlina se naopak příliš neosvědčila.
Vladimír Pejchal, alias Drobek
Následoval pár měsíců Jindra Karliš, bez větších změn i zásluh. Přelomovým náčelníkem byl Milan Chlívák Erben, pocházející stejně jako Drobek z Katedry obecné a anorganické chemie. Tuším od roku 2000. Milan a později Dave Kahoun (2005 – 2007) každopádně vnesli do oddílu svěží vítr.
Začaly se s velkým úspěchem jezdit vody dříve opomíjené, Doubrava, na Moravě Opava, Moravice a Moravská Sázava. Skvělá byla taky Malše s průjezdem tunelem pod náměsím v Českých Budějovicích a Vltava z Borové Lady. Horní Labe na otevřených laminátkách nad Hostinným bylo taky pořádné maso, kde se hrabou rafty! Nejprve jsme se divili, proč kolem nás jezdí figury s kolíčky na nosech. Pak jsme pochopili.
Milan Erben a David Kahoun (s rumem)
David Kahoun a Milan Chlívák Erben s Míšou
V oddílu se začaly objevovat první plasťáky, kupodivu s následkem častějších koupelí jejich posádek, Kozlíků a Kočkinsů. Vyrazili jsme do zahraničí – na Hron, Oravu, Váh na Slovensku, Kwisu a Bóbr v Polsku. Na Pálavách a Orinokách se sjelo bůhvíco ve Slovinsku a Belá na Slovensku, hlavně díky zkušenostem Bojdů. Taky se opět začalo jezdit Horní Labe, na nafukovačkách, i když šlo leckdy o život (viď, Leedo!).
V současnosti velí Tomáš Hájek, díky mu. A taky Plaváčkovi za neúnavné organizování akcí na Moravě, z Moravy a s účastí Moraváků! Jen tak dál!
Sepsal Martin Hollein, člen oddílu od roku 1991
